Přední mezinárodní společnosti v oboru sanitárního zařízení neustále soutěží o nalezení stále ekologičtějších a způsobů, jak omezit kontakt s bakteriemi a špínou a zlepšit toalety. Už nejen v našich vlastních domovech, ale i na veřejných místech můžeme klidně užívat moderních koupelen vybavených s výrobky jako jsou sušičky rukou s antibakteriální vrstvou a speciálním HEPA filtrem, bezdotykové dávkovače mýdla, nebo bezvodné, navržené tak, aby nešířily nepříjemný zápach moči, pisoáry. V našich koupelnách se stále více prosazuje automatizace, která má omezit přenos bakterií. V Indii probíhá intenzivní boj o to, aby lidé vůbec začali vnímat problém přenosu nemocí během vykonávání fyziologických potřeb.
Materiální situace obyvatel Indie, kteří často žijí v oblastech náchylných k suchu a nekanalizovaných, je velmi obtížná. S měsíčním příjmem celé domácnosti nepřesahujícím částku 10 000 rupií, shromáždění 15 000 rupií na výstavbu odpovídající zabezpečené latríny, která umožňuje udržování základních hygienických norem, je úkolem přesahujícím možnosti celých vesnic. Z tohoto důvodu lidé v této oblasti již od nepaměti vykonávali své fyziologické potřeby kdekoliv, kde to bylo možné - nejčastěji, bohužel, jen za nějakým keřem, pod širým nebem. Ti, kteří, jako například Kokila Damor, 34letá matka tří dětí, nechtěli trávit čas na odlehlých místech, mrznoucí na dešti v deštné sezóně nebo se skrývající před lidmi ve světle dne, museli hledat výmluvy, například na návštěvu nemocnice a možnost využití tamějších toalet. Sanitární zařízení vybavená dveřmi, světlem a vodou byla luxusem, pro který stálo za to vstávat i v 4 hodiny ráno.
Chybějící skutečné toalety jsou spojeny nejen s nepohodlím, strachem a potenciálním, hrozícím v případě odhalení, hanbou. Je to také obrovské epidemiologické nebezpečí, protože nemoci způsobené špatnými hygienickými podmínkami a znečištěním vody zabíjejí na světě asi 1,4 milionu dětí ročně, což překonává celkový počet úmrtí mezi nezletilými způsobených spalničkami, malárií a AIDS. Indická vláda se rozhodla vyřešit tento problém a zahájila "Misi Čistá Indie", přidělila na to miliardy dolarů a za čtyři roky, od října 2014 do října 2018, postavila více než 86 milionů toalet. Nicméně, v této zemi s 1,25 miliardou obyvatel je to stále málo - i když odhadovaný počet lidí, kteří si stále vyřizují své fyziologické potřeby kdekoliv, klesl z 550 na méně než 150 milionů, objevil se další, trochu složitější problém.
Bohužel, po zahájení rozsáhlé akce výstavby toalet se ukázalo, že problém spočívá nejen v nutnosti shromáždění značné sumy peněz. Někdy bylo potřeba vynaložit více práce než na samotnou stavbu toalety, aby se místním lidem uvědomilo, proč by vůbec měli z nich využívat. Bez vhodných rozhovorů a ukázání, jak mouchy, které se živí zanechanými nečistotami na otevřených prostranstvích, přenášejí špínu na vodu a jídlo, se často stávalo, že chudé venkovské komunity se rozhodly využívat postavené veřejné toalety jako běžné skladiště. Aby se motivovalo obyvatelstvo zvyklé na svůj životní styl k hygieničtějšímu jednání, rozhodlo se kromě dalšího vzdělávání o nebezpečích pro zdraví zřídit speciální ranní hlídky vybavené píšťalkami, které chytaly na činu a veřejně odsuzovaly osoby vykonávající potřebu mimo určená místa.
Indie nejsou první zemí, která se intenzivně zabývá bojem proti defekaci na nesprávných místech. Podobnou akci, která byla navíc velmi úspěšná, již podnikl Bangladéš. Samozřejmě, že je to země s mnohem menším počtem obyvatel, ale skutečnost, že se podařilo velmi rychle a účinně přesvědčit místní obyvatele, aby se po potřebě vydávali ne k keřům, ale k toaletám, naplňuje optimismem ohledně úspěchu války proti nečistotám, kterou vyhlásily indické úřady.
Zápis vznikl na základě článku AFP.
Ryszard Kurek
Všechna práva vyhrazena. Žádná část publikace (text, grafika, obrázky, fotografie, soubory a další údaje) prezentovaná v internetovém obchodě OLE.PL nesmí být reprodukována nebo šířena v žádné formě a žádným způsobem bez předchozího povolení. Všechny obchodní značky, grafické značky, vlastní názvy a další údaje jsou chráněny autorským právem a patří jejich vlastníkům.